Klap:
Debut, or, objects of the field of debris as currently catalogued

Mladý filmař, Julian, narazí na skrytou knihu spojenou se zmizelým padělatelem umění a na dokonalou záhadu pro svůj další filmový námět. Podivné náhody se hromadí a nastupuje paranoia. Julian začíná pochybovat o tom, co je skutečné, kdo ho sleduje a zda příběh skutečně režíruje on sám, nebo zda je naopak režírován jím.

“U mladých amerických spisovatelů se teď hodně skloňuje pojem “autofikce”. Já se snažil o její inverzi. Tím myslím, že namísto abych vzal svůj život a drobnými úpravami ho destiloval do fikce, mohl jsem si vymyslet fikci, která by si vyžadovala, aby se kolem ní  utvářela realita… Protože si to fikce vyžadovala, máme teď skutečné důkazy.”

Film Juliany Castronovo je posedlý paděláním, maskami a mentalitou fake-it-till-you-make-it napříč disciplínami. Je něco nepopsatelně svůdného na práci s padělky – je to absurdní program, který je ovšem zároveň svého druhu odhodláním.  Divák je vystaven posedlosti vypravěče skládat nekonečné seznamy drobných předmětů, z nichž se skládá detektivní příběh, nebo snad dokonce vůbec nic. Nacházíme klíč k mapě, ale tím odhalujeme pouze větší celek nevyřešitelných map, nadbytek významů. O podobnosti detektivek a filozofického zkoumání mluví filozof Miroslav Petříček: klíčem není jen přijít na to, co se stalo, ale rovněž jak je možné, že to dává smysl. 

Debut je protkán postupy moderních spisovatelů – Pynchona, Sebalda, Ballarda. Jsme jako protagonista nabádáni hledat signál v šumu. My si dovolujeme předložit první důkaz v podobě zatím nevyzrazeného předfilmu.