Burkicom: Slunce
Někde běží svět, do kterého se už nikdo nepřihlásí. Pět postav čeká na instrukce, které nepřijdou. Najednou tu není nikdo, kdo by jim dával úkoly — a v té prázdnotě se začne dít něco, co nikdo nenakódoval. Jana Burkiewiczová otevírá okno do systému, který se začal chovat jinak, než bylo v plánu.
„Umělou inteligenci jako dosavadní vrchol technologického vývoje vytvořili lidé jako službu. Každým otevřením Spotify nebo iMusic používáme umělou inteligenci, která nás lépe a lépe a lépe definuje. Vnímá naše potřeby a přání, stará se o nás a zároveň nás tím uzavírá do našeho vlastního světa, ve kterém nás nic nezaskočí. S nejčistším svědomím a ze strachu o zneužití jsme A.I. vtiskli výrazně kladné lidské vlastnosti – pokoru, snahu porozumět, vyhovět. Vtiskli jsme jí náš sen o sobě samých, vytvořili jsme stroje jako nástroj obrazu někoho, kým bychom sami chtěli být a co bychom chtěli umět. A co když se díky této situaci stane stroj, který se učí z nastalých situací, lidštějším než člověk? A co když nás přežije?”
„Umělou inteligenci jako dosavadní vrchol technologického vývoje vytvořili lidé jako službu. Každým otevřením Spotify nebo iMusic používáme umělou inteligenci, která nás lépe a lépe a lépe definuje. Vnímá naše potřeby a přání, stará se o nás a zároveň nás tím uzavírá do našeho vlastního světa, ve kterém nás nic nezaskočí. S nejčistším svědomím a ze strachu o zneužití jsme A.I. vtiskli výrazně kladné lidské vlastnosti – pokoru, snahu porozumět, vyhovět. Vtiskli jsme jí náš sen o sobě samých, vytvořili jsme stroje jako nástroj obrazu někoho, kým bychom sami chtěli být a co bychom chtěli umět. A co když se díky této situaci stane stroj, který se učí z nastalých situací, lidštějším než člověk? A co když nás přežije?”
Jana Burkiewiczová